Knihy

Dva životy. Hovory s Viktorem Fischlem (G plus G, 2002)

Kniha vypráví životní příběh českého spisovatele a izraelského diplomata Viktora Fischla, který vzpomíná na své královéhradecké dětství, na dobu studií, okouzlení poetismem a první básnické pokusy, a také na období londýnského exilu (1939-1945) po boku Jana Masaryka. Po únorovém převratu roku 1948 odešel autor do Jeruzaléma, přijal hebrejské jméno Avigdor Dagan a téměř třicet let působil v izraelských diplomatických službách. Kniha je obsáhlým rozhovorem, v němž se devadesátiletý spisovatel zamýšlí nad věčnými tématy. O ptaní, o bohu, o lidských kořenech, o rodině, o holocaustu, o politice a o diplomacii, o psaní, o stáří i o smrti – o tom všem vypráví moudrým a literárně krásným jazykem v kapitolách, jenž autorka pojmenovala podle názvů jeho knih – např. Rodný dům, Hebrejské melodie, Evropské žalmy, Anglické listy, Lyrický zápisník, Hovory s Janem Masarykem, Jeruzalémské povídky, Krása šedin…

Arnošt Lustig o knize a Viktoru Fischlovi

„Viktor Fischl je klenot v pokladnici české literatury. Všechno, co napsal, prošlo prověrkou času. Jeho umění, jež vyzrálo ve století minulém, přešlo s fanfárami i bez fanfár do nového tisíciletí. Napojeno tím nejlepším, co je ve Starém zákoně, a tím nejlepším, co v sobě má Česká země, nám odevzdal Viktor Fischl dílo, které bude žít stejně dlouho jako česká literatura. Coby spisovatel se stal ještě za svého života klasikem. Ne proto, že mu vycházejí Spisy (s velkým počátečním písmenem), ale protože k tomu, co už člověk o sobě věděl, přidal svou hřivnu – to původní, nové a cenné, bez čeho by psaní bylo jen čtením pro zábavu nebo papouškováním. Číst o něm, co o sobě říká na chytré, moudré a mladistvé otázky mladé novinářky Dany Emingerové, je zatím poslední dobrodružství, kterého se nám od Viktora Fischla dostává. Kéž by žil a psal až do sto dvaceti.“

Ukázka z knihy >

Ukázka z knihy >

Video >

Legionář a sněžná žena (Mladá fronta, 2002/2012)

Beletristická prvotina Dany Emingerové, která vyšla poprvé v roce 2002 v nakladatelství H&H pod názvem Táhne mi na dvě stě, humorně vypráví životní příběh autorčina stoletého dědečka. Bývalý legionář byl neřízená střela, samorost, pro něhož nebylo nic nemožného, uznávaný vynálezce s mnoha patenty i spisovatel, jemuž nikdo nikdy nevydal ani řádku. Muž zatracený komunisty a později jako vědec-amatér omilostněný Lomonosovovou univerzitou se dožil sta let a soutěží s posledními třemi spolužáky aspoň o to, kdo koho přežije… Příběhy plné lásky a humoru doprovázejí originální, úsměvné koláže herce a architekta Davida Vávry, duchovního otce Divadla Sklep.

Spisovatel Viktor Fischl o knize Legionář a sněžná žena

„Nepamatuji, kdy jsem se naposledy bavil tak královsky jako při četbě této knížky, kterou vykouzlila Dana Emingerová. Vracím se k ní skoro jako ke Švejkovi. Směji se zas a zas a závidím těm, kdo ji budou číst poprvé. Žádnému z autorů legionářské literatury, k nimž počítáme i jména tak známá jako Langer, Medek a Kopta, se totiž nepodařilo vykreslit postavu svéráznější, barvitější, samorostlejší, zajímavější a hlavně myšlenkově původnější, než je muž vystupující v hlavní roli této knihy. Jako model sloužil při tom mladé autorce její děd, bývalý legionář, inženýr, který byl později za komunistů poslán předčasně do důchodu, v němž se dožil v plné spokojenosti sta let. Načež prohlásil, že mu táhne na dvě stě, a pokračoval v tom, co dělal už po mnoho roků: totiž poháněn vášní psavosti plnil stohy papíru miliony slov, z nichž ani jediné nebylo nikdy uveřejněno. Zřejmě však nejde o obvyklý typ grafomana, jakých je všude kolem nás na tucty. Všechno, co vypravuje a kronikářsky zaznamenává, prozrazuje, ať už vzpomíná nebo – a to mnohem častěji – si věci vymýšlí, kolik má děda Jaromír jedinečné do široka rozkřídlené fantazie, kolik chytré mazanosti, kolik vtipu zdravého i dravého, a kolik nezdolného životního elánu, že vás to při četbě přímo omladí.“

Něžná tygřice (Mladá fronta, 2009)

Něžná tygřice je sbírkou několika desítek vtipných fejetonů a povídek. V první části, nazvané Trošku mrtvej pavouk, autorka píše na téma rodinného soužití s třemi malými synky, při jejichž výchově však i sebetrpělivější rodič musí prokázat velké sebeovládání, ve druhé části s názvem Mys Dobré naděje se autorka vrací do dětství, plnéh o humorně láskyplných vzpomínek, prožitých v šedesátých létech na malém českém městě.

Petr Adler, novinář, Edmonton, Kanada o knize Něžná tygřice

Dana Emingerová nepíše o Něžné tygřici. Dana Emingerová JE Něžná tygřice. Její příběhy jsou obyčejné, z obyčejného života. Jenže autorka je vypráví jako zcela neobyčejné příběhy ze zcela neobyčejného života. Líčí je s úsměvem, láskou a něhou, která vnímavému čtenáři zní jako hudba. Čím to je? Dana Emingerová má obzvláštní sluch. Cit pro melodii jazyka. Každá věta má svůj rytmus, v němž není ani jeden tón navíc. Rytmy jednotlivých vět se skládají do rytmu odstavců. Ten všechny ty rytmy spojuje a současně vytváří rytmus úplně nový. Příběhy Dany Emingerové mohou čtenáři s citlivějším uchem připomínat úvodní tóny Mozartova dechového okteta – skladby, v níž je něha nerozlučně spojena s nadpozemskou touhou, láskou a s úsměvem. Moudrým, chápajícím úsměvem. Rytmus Dany Emingerové je pevný, odráží příběh, a přitom je tak jemný, že každá změna by vyprávění uškodila. Dana Emingerová umí psát tak, že jejím příběhům věříte. Čtenář si řekne: „Jejda, to je ale přesné! Takhle to bylo!“ a současně mu zní v uších tóny něhy a lásky. Takhle vyprávět – to je dar.

In flagranti (Mladá fronta, 2010)

Knížka In flagranti vypráví s nadhledem a humorem o nevěře. V příběhu střídají dramatické momenty humorné zápletky, provázející život točící se kolem zdánlivě harmonického manželského páru. Hlavní hrdinkou je spokojená, milující žena Barbora, která netuší, že její romantický muž Robert, obšťastňující ji i po desetiletém manželství milostnými verši, loví stejnou metodou i další ženy. Během služební cesty do Budapešti Barbora náhodou prohlédne Robertův druhý tajný život a zhroutí se jí svět. A zatímco se zhrzená máma dvou holčiček snaží v cizím městě znovu najít životní rovnováhu, její sukničkář se zamotá do svých komplikovaných her se třemi milenkami tak zapeklitě, že je nakonec přistižen in flagranti se svou vlastní manželkou.

Arnošt Lustig o knize In flagranti

„Z kapitol knížky Dany Emingerové In flagranti čiší prastará touha zobrazit tajemství lásky, nikdy nevyřešené hlavolamy erotiky a tělesné vášně. Autorka není první ani poslední, kdo téma milostné touhy autorsky objevuje, ale po přečtení její knihy mě napadlo, jak se rodí spisovatel: Určitě i z touhy psát originálně a jinak než ostatní. Už starověký Platon se snažil najít definici lásky. Hledal odpověď, co je ono tajemství lidské duše, které začíná pohledem, jde od slova k doteku, od doteku k objetí a nakonec až k tomu božskému, čemu se v českém hudebním šlágru říká láska nebeská…. Autorce se podařilo najít ve své neutišené duši slova a řádky, z nichž dýchá hebkost, něha a divokost touhy? Odpověď najde čtenář. Nová knížka Dany Emingerové In flagranti je dobré čtení. Krásné, vkusné, poutavé. Stojí za to si knížku duševně přivlastnit. Je plná intimních roztomilostí nevěrných mužů, tužeb záletných manželek, strachů zhrzených milenek i žárlivosti milujících se párů. In flagranti je vtipná kniha originálních, do nebe volajících příměrů lásky.“

Živel Lustig – Jak se píše kniha (Mladá fronta, 2011)

Živel Lustig aneb Jak se píše kniha přibližuje Arnošta Lustiga nejen jako brilantního autora, ale i skvělého a originálního učitele tvůrčího psaní. V recenzích se píše, že Živel Lustig je „krásným vyznáním lásky citlivého a nadaného autora svému učiteli.“ Rukopis vznikal v době spisovatelovy těžké nemoci. Přesto vyprávění nechybí humor, jak můžete vidět z Lustigova vyznání, co obnáší práce spisovatele: „Napíšeme tragédii, že půl světa brečí, a my z toho máme takovou radost, že se jdeme opít do hospody.“ Na literárních seminářích Arnošta Lustiga, který učil podle Aristotelovy poetiky, jsme se za pár měsíců dozvěděli o psaní, o životě a o člověku víc než během studia na univerzitě či za dobu celé profesionální praxe. Kurzy tvůrčího psaní, probíhající v Divadle Dobeška, byly neuvěřitelnou směsicí životních mouder, smixovaných se smrští sprostých vtipů, od nichž se spisovatel bez mrknutí oka vracel zpět ke stavbě příběhů a antickým filozofům, na nichž stojí základy evropské literatury.

Petr Adler, novinář, Edmonton, Kanada o knize Živel Lustig

„Nemyslete si, že vás tato knížka Dany Emingerové, vyprávějící o spisovatelských kurzech s nedávno zesnulým klasikem české literatury, naučí psát. Ale může vás naučit myslet. A když budete přemýšliví tak, jak by se očekávalo, můžete se také naučit lépe číst. Dana Emingerová, sama o sobě už výborná spisovatelka, se rozhodla, že pořád ještě o svém řemesle neví dost. Když se dozvěděla, že Arnošt Lustig nabízí kurzy tvůrčího psaní, přihlásila se. A tahle knížka je vyprávěním o literárních kurzech, o lidech, kteří se jich účastnili, o Artnoštu Lustigovi (a to především), a o tom, co se tam všechno novináři a začínající spisovatelé učili (a snad) i naučili. Následující stránky (a že jich není málo) jsou nejen vyprávěním o tom, jak se mladí čeští autoři domníívali, e jej znají. Následující stránky jsou také vyznáním lásky citlivého, nadaného a moudrého člověka citlivému, nadanému a moudrému člověku.“

Kravaťáci (Mladá fronta, 2012)

Zkušenost z tříletého působení mezi manažery a odborníky v ČEZ a ČSA inspiroval Danu Emingerovou ke katastrofickému příběhu z fiktivní jaderné elektrárny ATOM, jejíž ředitel se potýká s diletantskými zásahy vládních byrokratů, toužících urvat z bohaté státní firmy, co se dá. To vše pod pláštíkem zásad přísné firemní etiky, kterou musejí dodržovat všichni kromě těch, kteří ji vytvářejí. Své katastrofické sci-fi autorka napsala pod přímým dohledem Dany Drábové, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, která jako kmotra ke knížce přidala úvodní slovo: „Jednou možná dočista přestaneme rozlišovat mezi hodnotou a cenou a úplně zapomeneme, že každé právo musí doprovázet i povinnost a zodpovědnost. Pak bude možné ledacos a sci-fi nám vstoupí do života, jak o tom píše Dana Emingerová ve své knížce, kde o jaderných elektrárnách a jejich bezpečnosti rozhodují KRAVAŤÁCI. Zatím se tomu můžeme smát. Pořád jsou tu „staří inženýři“, kteří vědí, že jádro chce své, a předávají svůj um a respekt k obrovské jaderné síle dál, aby byla dobrým sluhou a ne zlým pánem. Ale podíváme-li se na reálné případy v citacích z médií, které knihu doprovázejí, musíme se ptát: Jak dlouho ještě? Já věřím, že napořád a že sci-fi zůstane jen sci-fi. Spisovatel si však nemůže věci vymýšlet úplně a v tom, co vidí kolem sebe, hledá inspiraci. Takže jestli některý dnešní prototyp Kravaťáka bude mít pocit, že se v knize poznává, a chytí se za nos, tím lépe. Pojme-li však po přečtení Kravaťáků chuť někoho žalovat, nechť má na paměti, že drží v ruce naprostou fikci.“ Kmotrem kontroverzní knihy se stal moderátor Jan Pokorný i někteří bývalí kolegové, včetně špičkových manažerů ČEZ, jako byl Jiří Borovec a Bomumil Mazač. Knížku Kravaťáci už „pod vánoční stromeček svým manažerům“ kupují mnozí řadoví zaměstnanci ČEZ i ČSA.

Dana Emingerová na křtu knihy

„Jaderná elektrárna je jen prostředek k tomu, abych zobrazila společnost jako celek, propojení korporátních a státních struktur. Jejich rafinovanou zparchantělost. Vymyšlený příběh jsem doplnila výstřižky z novin o nevyřešených kauzách, uvádějící děj do kontextu naší doby. Snažila jsem se ukázat, v jakém degradovaném prostředí, definovaném našimi představiteli, tady žijeme. Připomeňme namátkou zázračné Grossovo zbohatnutí, neuvěřitelné zisky manželů Paroubkových z prodeje „neprodejných“ knih, Kalouskem posvěcený prodej carga v bezpečnostní zóně letiště neznámému majiteli z panelákové adresy, příbramské Palermo.“

My všichni z Pláně aneb Šprti a flamendři (Pierot, 2018)

Dana Emingerová sestavila k 50. výročí Gymnázia Na Vítězné pláni knihu ze vzpomínek, povídek a básniček těch, kteří školou procházejí nebo prošli – stejně jako ona. Vznikl barevný a plastický obraz gymplu, ale vlastně i obraz doby za posledních padesát let. Doby, která skutečně nebyla černobílá, ale barevná. Lidé si pomáhali a někdy se zrazovali, prožívali smutky a chvíle štěstí. Padouši nebyli jen padouši a hrdinové měli své chyby… Vzpomínky v úvodní části nejsou seřazené podle časové osy, ale příspěvky tematicky navazují jeden na druhý. Ukazují, čím žili studenti kdysi a čím dnes. Co je společné a co úplně jiné. V závěru je zajímavé historické pojednání dějepisáře Petra Svobody nejen o dějinách školy, ale i celé Pankrácké pláně s dobovými obrázky.

O knize

Publikaci, která má 260 stran, provází bohatá sbírka školních breptů dalšího dějepisáře Petra Nesvadby, který je i autorem vtipných ilustrací vzniklých v průběhu let tajně na mnoha pedagogických radách.

Doba obalová (2017, vlastním nákladem)

Sbírka 150 povídek od padesáti autorů na 260 stranách, navíc 30 originálních ilustrací od Davida Vávry a studentů Fakulty designu a umění v Plzni. Vypráví o manipulacích mobilních operátorů, podvodných burziánech, finančních šmejdech, rozporech mezi předrevolučními sny a realitou konzumní společnosti. Padesát autorů ukazuje na konkrétních příkladech, jak se dnes podstata věcí a událostí velmi často vytrácí nebo schovává za to méně podstatné. Něco se nějak tváří a pak je vše jinak… Pestrý a čtivý obraz současnosti je mimořádný tím, že jej pod vedením Dany Emingerové napsali – a velmi dobře – amatéři. Příběhy ilustrují drsné koláže „sklepáka“ Davida Vávry a kresby studentů Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni.

Stamichman, horský duch Králického Sněžníku (2016, Dolní Morava)

Třicet novodobých pověstí inspirovaných třemi původními německými legendami o horském duchovi Králického Sněžníku vypráví příběhy pro dětskou naučnou stezku a pro pohádkovou knihu doplněnou rodinným průvodcem po zajímavých místech kolem Dolní Moravy.

Bankéři na literárním skřipci (2016, vlastním nákladem)

Kniha má 180 stran a najdete v ní práce téměř stovky zaměstnanců České Spořitelny, kteří navštěvovali kurzy v průběhu 2015-2016. Můžete si v ní přečíst popisy, dialogy, představení charakteru v akci, moderní bajky i minipovídky. Nechybí opakování teorie z kurzů. To vše je doplněné hravými kolážemi Davida Vávry.

Svět v kapce rosy (2014, vlastním nákladem)

Společná kniha povídek vyšla těsně před Vánocemi roku 2014 jako papírový voňavý dárek pro účastníky kurzů a jejich kamarády. Je zdarma k dispozici vám v elektronické podobě zde.

Jak mě připravil o panenství Dřímající hrom a jiné povídky (2020, Veritas)

Tři matky, tři otcové a jedno společné dítě… aneb novinka od literární skupiny Rozmazlení, kterou tvoří Dana Emingerová, Monika Hodáčová, Nataša Richterová, Bořivoj Beránek, Yakeen J. Helus a Miroslav Tichý. Někdy vážné a jindy vtipné povídky o ženách a mužích v různých životních situacích doprovází originální koláže architekta a herce Davida Vávry.

Zuza, čtenářská recenze, Kosmas

„Číst tuhle knihu je jako najít sám sebe v mnoha odlišných příbězích. Přestože jsou napsány různými autory, prolínají se v nich zážitky, myšlenky a zkušenosti, se kterými se většina z nás dokáže ztotožnit. Během čtení, které mi trvalo sotva dva dny (ano, knihu jsem doslova zhltla), jsem se smála i plakala, bavila se aktuálními tématy povídek a vzpomínala na své předešlé životní etapy. Bylo to krásné. Děkuji!“

Duši nespoutáš (2021, Veritas)

Kniha nabízí neobyčejný pohled do duše mladého muže Martina Tomáška, který se narodil s těžkou dětskou mozkovou obrnou. Na svět se dívá z invalidního vozíku, píše jedním prstem na tabletu a přesto si pod vedením Dany Emingerové plní sen stát se spisovatelem. Jsou v ní minipovídky Martina, jsou v ní nádherné obrázky studentů plzeňské univerzity i dojemné příspěvky dalších účastníků kurzů Psaní podle Lustiga. Obsahuje i výměny dopisů mezi Martinem (někdy hodně vzpurným žákem) a Danou (někdy hodně přísnou učitelkou). V tom je kniha opravdu výjimečná – je netradiční učebnicí tvůrčího psaní, ale především otevřeným a nekašírovaným pohledem do nitra člověka uvězněného ve vlastním těle, jaký bychom na současném knižním trhu jen těžko hledali.

Petr Adler, novinář, Edmonton

„Každý z nás má v sobě alespoň jednu knihu. I Martin Tomášek, který poznává svět pouze z vyprávění. Narodil se ochrnutý, nepohybuje se jinak než na vozíčku, špatně mluví, může psát jen jedním prstem na tabletu s automatickým dokončováním slov a… chce se stát spisovatelem. Je to děsně těžké. A pak měl životní kliku. Viděl televizní Všechnopárty, kam si Karel Šíp pozval spisovatelku Danu Emingerovou, která převzala kurzy psaní od zesnulého Arnošta Lustiga, pokračuje v nich, v lecčems je možná také zdokonalila. Tehdy se Martin s Danou spojil… Po dvou letech vznikl příběh, který přesně vyjadřuje životní heslo Dany Emingerové: psaní dává křídla. Příběh plný naděje. Tedy toho, bez čeho naše životy nemají cenu.“